„Přijíždím do dětského domova Praise Gate v Keni po hodinové jízdě z rušných ulic Nairobi a po nezpevněných cestách. Děti s rozzářenýma očima a širokými úsměvy se kolem mě sbíhají, aby mě objaly. Jsem okamžitě dojatá. Vcházím za plot a cítím vůni jídla, které se venku připravuje na otevřeném ohni. O kousek dál visí na šňůrách spousta oblečení – je den praní, jak mi říkají. Zvou mě dovnitř a já se jen těžko snažím skrýt svůj šok, když vidím, kde tyto děti tráví své dny a noci. Temný, ponurý prostor s pohovkami, které by si u nás nevzal ani člověk bez domova. Místo podlahy jen holá zem. Dva staré stoly, u kterých se děti tísní, aby se mohly učit a jíst. Prohlížím si zbytek prostoru se stěnami z ocelových panelů (takový typ oceli, který se používá na oplocení stavebních míst). Staré, proležené matrace natěsnané vedle sebe v palandách. Žádný prostor pro osobní věci, jen pár kusů oblečení na posteli. Díra v zemi slouží jako toaleta. Žádná elektřina, žádná chladnička. Nedokážu si představit, že bych tu strávila byť jen jedinou noc, natož měsíce nebo roky…
Dozvídám se, že zachráněné děti z ulice jsou nadšené, že mají vůbec postel a teplé jídlo, o které nemusí bojovat na ulici. Nejnovějším přírůstkem je tříletý chlapeček – našli ho, jak se plazil po ulici a hledal jídlo u odpadků, bez kohokoli, kdo by se o něj postaral. Byl tak podvyživený, že nedokázal stát na nohou, nechodil… Teď ho vidím, jak se potácí na svých drobných, hubených nožičkách, celý nadšený, že se může pohybovat sám… Rozdávám tenisové míčky, které se okamžitě stávají hitem odpoledne. Všechny děti se dělí a hrají si venku. Není tu žádný konflikt, nikdo se nehádá. Starší děti se starají o mladší, jako by byly jejich rodiče. Všichni se dělí. Úplně jiný svět… Slzy mi stékají po tvářích, když sleduji tuto scénu a vstřebávám vše, co vidím…
Moje dcera Leila navštívila Praise Gate před dvěma lety a vrátila se s vizí vybudovat pro těchto 80 dětí nové, bezpečné útočiště. Už tehdy tam stála hromada cihel a základ nového domu, ale výstavba se zastavila, když během covidu vyschly finanční prostředky. Naším snem bylo projekt oživit a dotáhnout ho do konce. Poslední dva roky jsme jej finančně podporovali a získávali další dárce. Bylo pro mě neuvěřitelné vidět celou stavbu hotovou a interiér téměř dokončený – a to vše díky prostředkům, které jsme ze Slovenska poslali prostřednictvím Nadace Integra.
Na pokrok v nové budově se se mnou přišly podívat i děti a se štěstím v očích a širokými úsměvy mi ukazovaly, jak se rozsvítí světlo vypínačem, kde budou mít opravdovou koupelnu a kde kdo bude spát. Je to neuvěřitelné – projekt je téměř dokončený a děti se do tohoto bezpečného domova přestěhují už letos. Co ještě chybí, je venkovní kuchyně s otevřeným ohněm (na jaký jsou v Keni zvyklí), bezpečný plot kolem pozemku, únikové požární schodiště na obou stranách budovy a nové palandy s matracemi pro každé dítě. Právě to jim zatím brání v nastěhování. Věřím a doufám, že v příštích měsících se podaří získat dostatek podpory, aby se tento sen stal skutečností.
Jsem nesmírně vděčná, že mohu tento projekt podporovat a pomáhat mu – díky našim klientům, kteří si platí za naše služby, můžeme dávat dál. Společně měníme životy a zvyšujeme šanci na lepší dětství a nadějnou budoucnost těchto dětí – a tím i jejich země.
Chtěli byste sponzorovat postel pro dítě v novém dětském domově? Navštivte https://bit.ly/NaDetskyDomov a podpořte tento projekt.“
Miriam Lachová, CEO
Human Dynamic Europe
